Psíci4

18. listopadu 2007 v 15:34 |  Psi
Dobrman
ObrazekZemě původu: Německo
Samostatné plemeno: 14. 2. 1994
Klasifikace F.C.I.: Skupina II - pinčové, knírači a molossové
Určení: Služební, pro policejní, hlídací a vojenskou službu pes
Historický přehled: Plemeno bylo vyšlechtěno v Německu, ve městě Anolda, v durynské oblasti na konci 19. století. O jeho vyšlechtění se zasloužil L. Doberman, výběrčí daní a majitel útulku pro psy. Projezdil celou zemi a hledal vhodné psy pro křížení, aby vyšlechtil vhodné plemeno hlídačů a obranářů. To se mu za pomoci přátel podařilo. Jako základ byl vzat agresivní a ostražitý Německý pinč a k němu byla přidána krev Rotvailera, možná i Manchesterského teriéra, a také možná Anglického chrta. Během krátké doby se mu podařilo vyšlechtit psa podle svých představ.
Charakteristika: Přilne však jen ke členům rodiny svého pána.
Povaha: Vyniká ostražitostí a nebojácností, je vynikající hlídač a obranář. Založením je Dobrman mírumilovný, přátelský, v rodině velmi přítulný a milující děti.
Tělo: Hlava je dlouhá s plochým temenem. Linie temena a nosu je ve stejné úrovni. U černo-pálených psů bývá čenich černý, u ostatních je v tónu barvy srsti. Hruď je mohutná, čtvercovitě vyvinutá, svalnatá, břicho je vtažené, záda přímá. Tlapy mohutné, kompaktní, paralelně postavené. Ocas je nasazen v úrovni hřbetu.
Barva: Černá, hnědá, modrá, plavá s rezavými odznaky nad očima, na nose, hrdle a ocase.
Velikost: Psi - 68 - 72 cm, feny - 63 - 68 cm
Doporučení: Dobré. Dobrman je populární plemeno vynikajících hlídačů a obranářů, který vyžaduje dobrý výcvik.
Francouzský dlouhosrstý ohař
ObrazekZemě původu: Francie
Samostatné plemeno: 24. 7. 1996
Klasifikace F.C.I.: Skupina VII - ohaři, přinášeči a slídiči
Určení: Lovecký pes a společník
Historický přehled: Francouzský dlouhosrstý ohař byl vyšlechtěn ve Francii v 18. století. Je potomkem ohařů známých a popsaných Gastonem Febusem již za středověku. Tento pes byl tím, kdo stál na počátku vzniku různých druhů loveckých psů. Selekcí a šlechtěním se rozvinul do elegantního a atletického psa, dnes již pevného a odhodlaného, vynikajícího ve všech pracovních zkouškách. Vznikl ze středověkého kokrpaněla, později k němu byla přimíchána anglická krev. Počátkem 20. století plemeno téměř vyhynulo, francouzský šlechtitel psů Artur Enu však toto plemeno oživil. Francouzský dlouhosrstý ohař byl poprvé vystavován v Paříži v roce 1904, a v následujícím roce byl přijat jeho standard. Toto plemeno se rozšiřuje nejen ve Francii, ale také v dalších zemích Evropy, v USA i v Kanadě.
Charakteristika: S jeho výcvikem nebývají problémy. Je všestranně nadaný: dělá stojky a přináší úlovky. Francouzský dlouhosrstý ohař je neúnavný, vytrvalý a oddaný společník. Občas však bývá urážlivý a potřebuje laskavé jednání.
Povaha: Francouzský dlouhosrstý ohař je chytrý a laskavý, živý a veselý, avšak neúnavný pes. Je přátelský a milý také k dětem, svému pánovi je zcela oddaný.
Tělo: Francouzský dlouhosrstý ohař je urostlý, kompaktní a energický pes, dostatečně tělesně vyvinutý, více podobný setru, než španělu. Výčka v kohoutku je 55 až 61 cm, hmotnost 25 až 30 kg. Hlava je široká, s hranatou prodlouženou čenichovou partií a výrazným stopem. Oči jsou velké, v temně nebo světle-hnědém zbarvemí, s inteligentním a živým výrazem. Čenich nosu je hranatý a tmavý v barvě zbarvení psa. Uši jsou dostatečně dlouhé, zavěšené, porostlé dlouhou hedvábnou srstí. Ocas je tlustý, nasazený pod linií hřbetu, v akci nesený vodorovně. Hrudník je hluboký, ale ne příliš široký. Srst má hladkou, hedvábnou a kratší, je těsně přiléhající a hustá, ne však příliš bohatá nebo zvlněná. Na končetinách a na hrudi je bohatší, na hrudi vytváří výčesky.
Barva: Jakákoliv, jednobarevní psi však kromě malé hvězdičky na hrudi nesmějí mít na těle bílou barvu. Nejběžnější je barva černá, zlatá a červená, existují však i psi strakatí, bílí, černo-třísloví, oranžovo-bílí, hnědo-bílí, bílo-černí, trojbarevní, bílí s tečkami v libovolném nebo předepsaném zbarvení.
Velikost: Psi - 56 - 61 cm, feny - 55 - 59 cm
Doporučení: Velmi vřelé. Francouzský dlouhosrstý ohař je urostlý, kompaktní, energický, dostatečně tělesně vyvinutý pes, který však potřebuje pevnou ruku a dobrý výcvik.

Novoskotský retrívr (Nova Scotia DUck Tolling Retriever)
ObrazekZemě původu: Nové skotsko
Klasifikace F.C.I.: Skupina VIII - retrívři, slídiči a vodní psi
Určení: Dříve lovecký pes, dnes spíše společník
Historický přehled: Plemeno bylo vyšlechtěno v 19.stolení kanadskými lovci k útočnému honu. Původně pochází z Nového Skotska. Pes se vyznačuje vylákáním útoku nacházející se zvěře frontálním manévrem, které následně ukrytí lovci postříleli a psi tyto úlovky lovcům přinášeli.
Charakteristika: Miluje strávit celý den ve společnosti lidí, s upřednostněním hrát si se svým pánem. Je to domácí miláček.
Povaha: Novoskotský retrívr je veselý, život milující pes, trochu melancholického vzezření.
Tělo: Jde o plemeno loveckých přátelských psů. Novoskotský retriver je svalnatý, pevný pes středně velký. Hlava je klínovitého tvaru s širokou lebkou, krásných tvarů. Hruď je hluboká, široce rozvinutá. Oči nevelké, světle žluté. Uši vysoko posazené, visící, libovolně silné, vhodné pro velice časté plavání psa ve vodě.
Barva: Rezavě červená se světlejšími ozdobnými vlasy
Velikost: Psi - 48 - 51 cm, feny - 17 - 20 cm
Doporučení: Velmi vřelé. Novoskotský retrívr je miláček celé rodiny, přítulný, hravý a aktivní.
Barbet ObrazekZemě původu: Francie
Samostatné plemeno: 8. 7. 1999
Klasifikace F.C.I.: Skupina VIII - retrívři, slídiči a vodní psi
Určení: Aportér z vody, lovecký pes a společník
Historický přehled: Barbet je velmi starodávné plemeno, známé již ze 14. století, které se po celá staletí téměř nezměnilo. Barbet je jedním z nejstarších francouzských plemen, jeho původ však není zcela jasný. Říká se, že vznikl ze středověkých vodních psů, pudla, ale i dlouhosrstých ovčáků (Briarda, Bearded kolie apod.), o čemž svědčí mnohé odkazy o nich a kresby ve starých knihách.
Charakteristika: Barbet miluje vodu a je specialistou na vodní práce a lov vodních ptáků, nevadí mu ani kopání v ledové vodě. Je naučen přinášet postřelenou zvěř. Díky své rozhodnosti, loveckému instinktu a schopnostech v aportování, bývá Barbet lovci i na zemi vynikajícím pomocníkem. Svému pánovi je velice oddaný, je také výborným společníkem.
Povaha: Barbet je velice temperamentní, není však agresivní, ani nervózní. Je to povolný, vyrovnaný, přívětivý, učenlivý a poslušný pes.
Tělo: Barbet má vodě vzdornou, typickou, tzv."ovčí srst", díky které se ve vodě krásně pohybuje. Barbet velice připomíná současného pudla, který dlouho nebyl stříhán. Současné výstavní Barbety se také podle vzoru pudla stříhají. Předpokládáme, že předci Barbeta byli také kadeřavý Bišonek a někteří ovčáci. Barbet je středně velký, pes má v kohoutku 58 cm, fena má v kohoutku 53 cm, hmotnost se pohybuje v rozmezí 15 až 25 kg. Má delší, huňatou, plstnatou a zvlněnou srst, která může tvořit lokny, provázky a zplstnatělá místa a pokrývá celý povrch těla. Takovýto "kožich" Barbeta dobře ochraňuje od špatného počasí a studené vody. Zbarvení je: čistě černé, šedé, hnědé, rezavé, plavé, bílé nebo promísené, se znaky nebo bez, často bývají i smíšené. Silné, okrouhlé tlapy jsou velice dobře přizpůsobeny pro pohyb ve vodě.
Barva: Černá, šedá, kaštanově hnědá, srnčí červená, písková, bílá nebo strakatá. Všechny odstíny srnčí červené jsou dovoleny.
Velikost: Psi - min. 58 cm, feny - min. 53 cm
Doporučení: Velké. Barbet je velice temperamentní, není však agresivní, ani nervózní. Je to povolný, vyrovnaný, přívětivý, učenlivý a poslušný pes.
Český fousek
ObrazekZemě původu: ČR
Samostatné plemeno: 21. 5. 1963
Klasifikace F.C.I.: Skupina VII - ohaři, přinašeči a slídiči
Určení: Dříve lovecký pes, dnes spíše vystavování zvěře a společník
Historický přehled: Český fousek byl vyšlechtěn v polovině 19.století v Česku a již od počátku zde sklízel ohromnou popularitu. Český fousek v sobě nosí krev německých hrubosrstých a krátkosrstých ohařů, která mu byla doplněna s postupem času, jak se český fousek formoval. Standard byl přijatý na konci 19. století. Český fousek je oblíben nejen v Česku, ale také za hranicemi.
Charakteristika: Český fousek si rád dopřává odpočinek v útulném rohu místnosti.
Povaha: Chová se přítulně, je velice klidný a poslušný, přitom však inteligentní, aktivní a houževnatý.
Tělo: Český fousek je plemenem loveckých přátelských psů. Je to vysoký pes, s dobře vyvinutými svaly, s dlouhýma nohama i hrudníkem a silným krkem. Oči jsou tmavé, s chytrým a pozorným pohledem. Na čumáku jsou nevelká obočí, kníry a fousy na bradě. Uši jsou posazené nad linií očí. Ocas se dříve kupíroval.
Barva: Barva je tmavě grošovaná, s hnědými skvrnami nebo bez nich, hnědé se známkami či tečkami na hrudi a dolní části končetin nebo hnědé bez jakýchkoliv známek.
Velikost: Psi - 60 - 66 cm, feny - 58 - 62 cm
*Srst: Srst Českého fouska se zkládá ze tří druhů srsti. Podsrstí je hebké a husté, dlouhé asi 1,5 cm. Zamezuje pronikání vlhkosti na kůži a během léta se téměř úplně ztrácí. Krycí srst je dlouhá 3 až 4 cm, je na omak vhodně hrubá a drsná a dobře přiléhající. A pesíky, dlouhé 5 až 7 cm, obzvláště hrubé a štětinaté, vyrůstající na slabinách, plecích a hrudi. Český fousek má zvýrazněné kníry, bradku a obočí.
Doporučení: Dobré. Český fousek je velice klidný, přítulný a poslušný, přitom však inteligentní, aktivní a houževnatý pes, který však vyžaduje pevnou ruku a pravidelné dlouhé procházky.
Čivava
ObrazekZemě původu: Mexiko
Samostatné plemeno: 24. 3. 2004
Klasifikace F.C.I.: Skupina IX - společenská plemena a toy
Určení: Společník
Historický přehled:Čivava je považován za nejmenšího čistokrevného psa na světě. Svým jménem nese název největšího státu Mexika - Chihuahua.Předpokládá se, že tito malí pejsci žili v dávných dobách divočině a byli obdivováni již Aztéky. Až v 9. století v době Toltecké civilizace byli chyceni, domestifikováni a šířeni místními obyvateli. Představitel tohoto malého pejska - hračky, nazvaný Techichi, který žil ve městě Tula, sloužil jako vzor ke zdobení místní městské architektury. Tyto sošky jsou dnešní Čivavě velmi podobné. V Evropě získala Čivava oblibu zejména díky italské zpěvačce Adelaine Patti, které v roce 1890 prezident Mexika věnoval tohoto malého pejska, ukrytého v kytici květů. Dalším známým příznivcem Čivavy byl Ksavy Kjuga, ředitel tanečního souboru, populárního ve 40. letech 20. století, který s malou čivavou v podpaždí často dirigoval. V současné době využívají specialisté, kteří se zabývají chovem Čivavy, také odebírání psů amerického původu.
Charakteristika: Je velice oddaná svým chovatelům, přesto však nadmíru smělá. Dává přednost společnosti psů i lidí. Pokud ji dráždíte, může pokousat Vás i Vaše dítě. V základě je však Čivava nádherným společníkem a nenahraditelným přítelem pro milovníky maličkých psů.
Povaha: Čivava je rychlý, velmi odvážný, živý a pohotový pes.
Tělo: Tělo má kompaktní, dobře stavěné, s jen mírně značeným kohoutkem. Záda jsou krátká a jemná. Hrudník je široký, hloubkou dosahuje až k loktům.
Barva: Všechny povolené barvy
*Srst: Čivava má 2 druhy srsti:
1.)krátko-srsté: Srst je krátká, všude po těle těsně přiléhající. Pokud zde existuje podsrstí, je srst poněkud delší. Řídká srst na krku a břiše je povolena. Je mírně delší na krku a ocasu, kratší v obličeji a na uších. Srst je lesklá, její struktura je měkká. Bezsrstí psi nejsou tolerovaní.
2.)dlouho-srsté: Srst by měěla být jemná a hedvábná, hladká nebo mírně zvlněná. Požadované je ne příliš husté podsrstí. Srst je delší, na uších, krku, zádi, na zadní straně zadních i předních noh, na tlapkách a na ocase. Psi s dlouhou vlající srstí nejsou akceptováni. Zbarvení je přípustné všech barev, ve všech možných odstínech. Velikost:15 až 23 cm
Doporučení: Velké. Čivava je rychlý, odvážný, živý a pohotový pes, s velikým srdíčkem. Je velice oddaná svým chovatelům, přesto však nadmíru smělá. Čivava je nejmenší pejsek na světě Sibiřský husky
ObrazekZemě původu: Není přesně známa, ale nejspíš Aljaška
Samostatné plemeno: 2. 2. 1995
Klasifikace F.C.I.: Skupina V - špicové a primitivní tipy
Určení: Pracovní pes
Historický přehled: Tažní psi, známí již od nejstarších dob, vyskytující se v různých oblastech. Stali se základem jednotlivých plemen severských psů. V severovýchodní Asii Čukčové chovali sibiřské tažné lajky, z nichž hasky pocházejí. Jsou to silní, odolní tažní psi a vynikající pomocníci při lovu. V 19. století se hasky dostali na Aljašku, kde sloužili jako základní dopravní prostředek. Za druhé světové války byli používáni pro pátrací a záchrannou službu. Oblíbené jsou také závody spřežení těchto psů.
Tělo: Rovný a silný hřbet s hřbetní linií vodorovnou od kohoutku k zádi. Je středně dlouhý, ani kapří, ani měkký z důvodu přílišné délky. Pevná a suchá bedra, užší než hrudní koš s mírným zvýšením spodním linie. Hluboký a silný hrudník, ne však příliš široký, s nejnižším bodem přesně za a v úrovni loktů. Od páteře dobře klenutá žebra, avšak plochá na bocích, aby umožnila plynulost pohybu. Směrem od páteře skloněná dozadu záď, avšak nikdy ne příkře, aby omezila odraz zadních končetin.
Charakteristika: Pes střední velikosti, s krásnou stavbou těla a vynikající rychlostí pohybu.
Povaha: Věrný a vstřícný kamarád, rád si hraje s dětmi. S člověkem se přátelí již od pradávna a vždy je ochotný mu při práci pomoci.
Barva: Jsou povoleny všechny barvy od černé až po čistě bílou. Varieta kreseb na hlavě je běžná, včetně mnoha překvapujících vzorů, které nejsou k vidění u jiných plemen psů.
Velikost: Psi - 53,5 - 60 cm, feny - 50,5 - 56 cm
Doporučení: Velké. Sibiřský husky je tažný pes, známý již od nejstarších dob. Je to věrný a vstřícný kamarád, rád si hraje s dětmi.
Kavalír king Charles španěl
ObrazekZemě původu: Velká Británie
Samostatné plemeno: 24. 6. 1987
Klasifikace F.C.I.: Skupina IX - společenská plemena a toy
Určení: Společenský pes
Historický přehled: Kavalír king Charles španěl byl oblíbeným plemenem již na anglickém dvože a mezi šlechtici. Toto plemeno měl např. král Jindřich VIII. (1509 - 1547) nebo ho měla též Alžběta I. (1558 - 1603). V té době již začínal být pokojový pes a společník dam, které ho využívaly k hrám a laškováním. Tehdy bylo plemeno jen u šlechticů, bylo znakem bohatství a moci.
Charakteristika: Bez sklonů k agresivitě či nerbozitě pes, který se snaží zavděčit pánovi.
Povaha: Aktivní, půvabný, dobře vyvážený, jemného výrazu, zábavný, přítulný, laskavý, smělý, nebojácný, živý, přátelský, nevázaný, přítulný a nevtíravý pes.
Tělo: Krátce vázané tělo, záda v linii, umírněná hruď, rovný hřbet a středně hluboký, prostorný hrudník.
Barva: Černo-tříslové - havranní černé, jasné, s tříslovým značením nad očima, na lících, uvnitř uší, na končetinách a spodní straně ocasu
Rubínově červené - celé zbarvení je v jednobarevném sytém červeném zbarvení, ideální je mahagonové
Bílo-červené - bohaté kaštanové značení je na perlově bílém základě dobře roztroušené
Trojbarevné - černé a bílé zbarvení by mělo být rovnoměrně rozložené. Tříslová značení jsou nad očima, na lících, na vnitřní straně končetin a spodní straně ocasu. Na čele je bílá lysinka, bílé zbarvení by mělo být čisté.
Velikost: 31 - 33 cm
Doporučení: Velké. Kavalír king Charles španěl je ideální společník, živý, přítulný a aktivní pes, veselý a učenlivý, který své nejbližší zahrne svou obrovskou láskou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama