Kočky1

16. listopadu 2007 v 22:09 |  Kočičky

Turecká angora - medailon plemene

 Turecká angora - medailon plemene
Turecká angora (TUA) je snad nejstarším přírodním kočičím plemenem. Jak napovídá název, pochází z Turecka, kde byla považována za posvátnou a byla nazývána Perlou z Orientu. Dokonce jedna z legend vypráví, že první prezident Turků zvaný Atatürk, který měl TUA ve velké oblibě, se vrátí z posmrtného života v podobě bílé turecké angory s různýma očima - jedním modrým a druhým zlatým.
Turecké angory z CHS HanáčekV tureckých ZOO (v Istambulu, Ankaře a Izmíru) byly šlechtěny TUA v bílé barvě a dodnes se zde chovají pouze v této barvě, přestože standard plemene připouští různá přírodní zbarvení.
K nám byla TUA dovezena poprvé v roce 1986 (ještě jako neuznané plemeno) a FIFé byla uznána v r. 1988.
Vzhledem k tomu, že bílá barva spolu s modrýma očima může nést hluchotu, začaly se chovat i v jiných barvách, ale jen v přírodních, takže dnes se můžete setkat s angorami různých barev.
Turecká angora z CHS HanáčekJsou to elegantní, ušlechtilé krásky s polodlouhou hedvábnou srstí, která nemá podsadu (nebo jen málo), a proto nevyžadují časté česání. Jsou živější povahy, velmi učenlivé a milují svého člověka.
Velmi rády se pohybují ve vrchních sférách bytu (dveře, skříně apod.), anebo vám bez varování vyskočí na ramena a nechá se nosit za krkem. Vyžadují společnost a často se kamarádí i s jinými zvířaty v domácnosti. Na rozdíl od jiných plemen nelpí tolik na svém domově jako na svém člověku!

Ruská modrá - vznik a vývoj plemene

 Ruská modrá - vznik a vývoj plemene
Asi před 200 lety byly objeveny krátkosrsté modré kočky se štíhlou stavbou těla nedaleko Archangelsku (ruský přístav na pobřeží Bílého moře). Několik těchto koček si s sebou odvezli britští mořeplavci a vystavovali je ve Velké Britanii pod názvem archandělská kočka.

Jednou z prvních majitelek ruských modrých koček byla Angličanka paní C. Carem - Cox. Po roce 1889 již vlastnila více modrých koček většinou neznámého nebo v každém případě neruského původu. Po roce 1893 zakoupila několikrát modré kočky dovezené z Archangelsku, například kočičky Lingpopo a Olga a kocoura Moscow. Olga byla matkou Bayarda, jednoho z nejznámějších zástupců modré ruské kočky z počátku chovu, který se narodil v roce 1898. Jeho otcem byl King Vladimir, jehož jméno sice naznačuje, že by tento kocour mohl také pocházet z Ruska, ale jisté to není.
Ruská modrá kočkaV období kolem roku 1900 totiž nebyla ruská modrá kočka klasifikována jako zvláštní plemeno. Všechny krátkosrsté modré kočky se spolu navzájem běžně křížily a každý měl svůj vlastní názor na to, jak by tyto kočky měly vypadat. Teprve v roce 1912 byla ve Velké Britanii zřízena samostatná kategorie pro zahraniční plemena a ruské krátkosrsté plemeno začalo chovat více méně čisté. V té době však nemělo ještě své dnešní jméno - důvodem byla ruská revoluce, která neměla ve Velké Britanii právě dobrý ohlas.
Do roku 1939 tak bylo toto plemeno známo pod jménem Blue Foreign, jež mělo naznačovat, že se jedná o zahraniční, avšak nikoli východní plemeno koček. Druhá světová válka situaci ještě zhoršila. Po válce tak málo typově čistých ruských modrých koček, že začal hrozit problém příbuzenské plemenitby a chovatelé byli nuceni "půjčovat" si geny od ostatních plemen. V té době byly proto několikrát přikříženy siamské kočky s modrými odznaky. Tím bylo zajištěno rozšíření genové výbavy, a tedy i větší vitalita, zároveň však bylo do plemene vneseno nežádoucí zbarvení s barevnými odznaky, s nímž se chovatelé kvůli recesivní dědičnosti této vlastnosti potýkají občas dodnes. Přikřížením siamské kočky však ruská modrá kočka současně zeštíhlela a získala elegantnější stavbu těla, než jakou měla původně.
Ruská modrá kočka s koťatyV 60. letech se tomuto postupu vzepřela skupina chovatelů, kteří se společně pokusili odchovat "starý" typ ruské kočky, což se jim také skutečně podařilo. Chov ruské modré kočky však není výlučně britskou záležitostí. Také ve Skandinávii, zejména ve Švédsku, se ruské modré kočky chovaly již dlouhou dobu a chovatelé se zasazovali o udržení tohoto ruského krátkosrstého plemene. První ruské modré kočky registrované u CFA ve Spojených státech amerických pocházejí z roku 1949 a je známo, že do USA bylo toto plemeno dovezeno již několik desítek let předtím. Přesto získalo ve Spojených státech amerických oficiální status šampióna teprve v roce 1964.

V současné době je ruská modrá kočka známým plemenem ve všech zemích, kde se kočky chovají. Okruh jejich příznivců sice není příliš velký, zato je však stálý. Milovníci ruské modré kočky se snaží o udržení plemene, kde je to možné i o jeho vylepšení. V omezené míře se nyní chovají i ruské bílé a černé kočky.

Birma - portrét plemene

 Birma - portrét plemene BIRMA je středně velká polodlouhosrstá kočka s odznaky. Dospívá zhruba ve věku 18 měsíců, plné dospělosti a tedy i podoby dosahuje zhruba kolem 4 let.

Nejeden chovatel birmiček by vám řekl, že zdaleka není tak jednoduché docílit v chovu potomků, kteří by měli všechny náležitosti, jaké se u tohoto plemene žádají. Ani rodičovský pár se spoustou titulů nezaručí potomstvo se stejně kvalitní kresbou, barvou a tvarem očí. To je patrně důvodem, proč se toto oblíbené a tolik obdivované plemeno nerozšířilo tolik, jako kočky, které dávají větší záruky úspěšného chovu a zisku.

Birma - CHS Ryve NostraBirma patří stavbou těla mezi středně velké kočky. Samice má v průměru cca 3,5 kg, kocouři 4,5 kg a někdy i více.Tělo je pevné, spíše mohutnější, lehce protažené, svalnaté.Kostra mohutnější. Hlava působí jako mohutná, uši jsou středně velké, na špičkách zakulacené, posazené středně daleko od sebe, mírně na straně. U mláďat jsou uši výraznější, větší. Jakoby se narodily s danou velikostí uší a tu pak hlava dorůstala. Proto mláďata působí ušatěji, než dospělý jedinec. Oči jsou výrazně hluboce sytě modré - safírové. Barva očí se u birmy vyvíjí v průběhu života a teprve v dospělosti je jasná. Koťata se rodí pochopitelně modrooká, barva se mění. Zhruba ve věku tří týdnů se začíná rýsovat odstín.
Srst je polodlouhá až dlouhá, hedvábná s podsadou, neplstnatí, nenáročná na údržbu. Na zádech, bocích a ocase je nejdelší.

Naprosto typickým znakem a největším oříškem pro chovatele tohoto plemene jsou ponožky. Na všech čtyřech končetinách má kočka bílou srst, jakoby si oblékla ponožky. Toto zabarvení musí být zcela bílé, rovnoměrné, bílá barva končí ještě pod zápěstím. Ponožka nesmí být krátká, ale ani příliš dlouhá. Vadou jsou ponožky nesouměrné či zcela chybějící. Nejžádanější je rovnoměrnost mezi všemi čtyřmi nebo alespoň mezi oběma předními i zadními tlapkami. Ponožka by měla dosahovat k záprstí. Na zadních končetinách vybíhá zespoda do trojúhelníku a tvoří tzv. šporničky. Ideální výběžek by měl sahat cca do 1/2 až 2/3 chodidla. Nemá přesahovat patu a nebo být jakkoliv nerovnoměrný, či jiného tvaru než V.

Barva srsti je na obličeji, ocase, nohou, genitáliích a uších tmavá - tvoří tzv. odznaky. U variety s kresbou je na čele patrné M a kolem očí světlé brýle, i na nožkách a ocase může být lehce patrné šrafování. Ostatní části těla mají barvu bílou, až vaječné skořápky, světlou až zlatavě béžovou (záleží na barevné varietě, je o odstín světlejší, než odznaky), s velmi světlou až bílou náprsenkou a bříškem.

Birma - CHS Ryve NostraBirma je velmi vnímavá, inteligentní, milá, učenlivá, přizpůsobivá, společenská, ale v žádném případě vtíravá. Povaha a chování tohoto plemene postrádá agresivitu vůči lidem i kočkám, či psům. Náklonnost dává najevo vrněním, předením, láskyplným otíráním a mazlením, tichým mňoukáním a rozmluvou s blízkou osobou. Hlučnější bývá jen v období říje. Ačkoli se jedná o kočku až nadmíru klidnou a majestátnou, nebývá ráda o samotě. Dovede velmi přilnout ke svému páníčkovi či blízkým osobám a dávat jim najevo svou lásku a náklonnost. I to, když je zklamaná. Velmi vnímá i výkyvy nálad osoby, která je jí blízká, a celkovou rodinnou atmosféru. Spřátelí se snadno s ostatními jedinci stejného druhu, ale například i se psy. Není útočná, ale umí se urazit.
Jistě nepohrdne, bude-li žít v domácnosti s kočičím kamarádem, v jehož společnosti si více vyhraje, ale snáší i samotu, když rodina odchází do práce a školy. Většinu času prospí, tak jako jiné kočičky. Nevadí jí život v uzavřeném bytě. Své teritorium si přizpůsobí dle vlastních potřeb.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama